Na začátku 90. let se svezl na historickém vysokém kole, a to mu změnilo (alespoň částečně) život. A protože všechno, co dělá, dělá naplno, stal se v průběhu let nejznámějším jezdcem na tomto stroji. Začal se spolupracovníky vyrábět repliky historických kol, ale hlavě - začal lámat rekordy a naplňovat zdánlivě nesplnitelné cíle:
Josef Zimovčák prostě nemůže vysoké kolo odložit. Vlastně může – když opravdu musí. V roce 2006 těsně před cílem zastavil a skončil, když se dozvěděl, že se jeden z jeho doprovodných vozů stal účastníkem dopravní nehody, při níž zahynul motocyklista. Za tento krok byl oceněn českou cenou Fair Play.
Jezdí pro radost svoji i přátel, kteří ho doprovázejí, těch, kteří se třeba jen na kousek přidají, i těch, kdo ho jen sledují, nebo kolem nichž projede.
Ani v roce 2009 nezůstal doma. Vydal se do Bruselu, kde v první polovině toho roku vlála česká vlajka na pomyslně nejvyšším stožáru. V roce 2010 založil nadační fond a poprvé uskutečnil jízdu Na kole dětem-Na bicykli deťom, aby podpořil léčbu onkologicky nemocných dětí. Jednou je nikdy, dvakrát je zvyk, říká české rčení. Aby se z pomoci stal zvyk, zorganizoval akci v červnu 2011 podruhé, nevynechal ani v letech dalších.